Je vznešeným cílem 2, abychom ve velmi složité společnosti dokázali snášet nesoulad mezi vlastními zájmy a zájmy ostatních. Věříme v porozumění, přestože nás samotné to přetěžuje? Skutečnost, že má každý z nás lidí, kteří jsme součást společnosti, zodpovědnost být tu pro druhé v rámci možností našeho vlivu, naslouchat druhému člověku a bránit svobodu těch, kteří smýšlejí jinak, je úkolem a výsadou. Zároveň to připomíná dilema, že život v demokracii je zvláštní výzvou. Podaří se nám všem pozorně, pozorně si všímat rozporů, snášet je a zároveň také zvažovat nové poznatky, možná i revidovat naše myšlenky a stále znovu měnit úhel pohledu tak, abychom kriticky zvažovali i naše vlastní soudy? Nebo se v nás objevuje pocit rezignace či frustrace z mnoha názorů a individuálních pravd na otázky spravedlnosti a přiměřeného hodnocení naší reality? Nejpozději od Johna Rawlse 3 víme, že v osvícených a pluralitních společnostech budou vždy existovat rozdílné názory. Jak tedy může vypadat spravedlnost, tolerance a spravedlivost, pokud nepřipustíme skutečný, otevřený rozhovor se zájmem o druhou stranu? Pokud jsme sami otevřeni tomu, abychom se dostali do rozporu z druhým člověkem, a pokud je to nutné, využijeme také práva a svobody přehodnotit své vlastní postoje a revidovat své názory v závislosti na situaci, může se to snad podařit. Porozumění tomu, že pouze ve výměně s druhými se můžeme způsobem učení dále rozvíjet, vyvolává velkou otázku, jakými lidmi a čím se necháváme ovlivnit. Komu rádi klademe otázky a kterým otázkám se naopak vyhýbáme. Pokud se chceme zamyslet nad tím, co bychom příště v podobné krizové situaci udělali jinak, existují různé úrovně pro různé aktéry a reakce. Můžeme těmito otázkami pověřit »Německou etickou radu«, která ve svém komplexním prohlášení 4 obšírně analyzovala situaci v souvislosti s pandemií a která doporučuje etická kritéria, která mohou být v budoucnu pomocí při rozhodování v době pandemie jak na rovině politické i společenské, aby vytvořily lepší podmínky pro děti, mladé lidi a dospělé, nemocné a osoby vyžadující péči. Nebo můžeme klást otázky sami sobě a přemýšlet o tom, co bychom se my osobně chtěli naučit nebo bardzo różny sposób. Być może najpierw musimy zaakceptować, że nie istnieje jedno zbiorowe doświadczenie i że w złożonym świecie, w którym różne systemy i realia życia istnieją równolegle i jednocześnie splecione ze sobą, różne interesy i wartości są w praktyce przeciwstawne. Szlachetnym celem jest to, że potrafimy znieść dysonans między własnymi interesami a interesami innych w wysoce złożonym społeczeństwie. 2 Czy wierzymy w zrozumienie pomimo naszych własnych nadmiernych wymagań? Fakt, że jako istoty ludzkie, jako część społeczeństwa, każdy z nas ma obowiązek być dla siebie nawzajemw ramach własnych sfer wpływów, słuchać drugiej osoby i bronić wolności tych, którzy myślą inaczej, jest zadaniem i przywilejem. Jednocześnie nasuwa się tu dylemat, że życie w demokracji jest szczególnymwyzwaniem. Czy wszystkim nam udaje się uważnie odnotować sprzeczności, znieść je i rozważyć nowe spostrzeżenia, być może zrewidować nasze myśli i wielokrotnie zmieniać perspektywę, aby zakwestionować nasze własne osądy. Czy też pojawia się w nas uczucie rezygnacji lub frustracji z powodu wielu opinii i indywidualnych prawd w kwestiach sprawiedliwości i właściwej oceny naszej rzeczywistości. Najpóźniej od czasów Johna Rawlsa 3 wiemy, że w oświeconych i pluralistycznych społeczeństwach zawsze będą istniały różnice zdań. Jak więc może wyglądać sprawiedliwość, tolerancja i uczciwość, jeśli nie pozwalamy na szczere, otwarte rozmowy z zainteresowaniem drugą osobą? Jeśli sami jesteśmy otwarci na tarcia z innymi, a w razie potrzeby korzystamy także z prawa i wolności do ponownego rozważenia własnych stanowisk i rewizji opinii w zależności od sytuacji, to być może się to uda. Zrozumienie, że tylko w wymianie z innymi rozwijamy się jako uczący się, rodzi wielkie pytanie o to, jakim ludziom i treściom pozwalamy na siebie wpływać. Komu lubimy zadawać pytania, a jakich pytań unikamy. Jeśli chcemy się zastanowić, co zrobilibyśmy inaczej następnym razem w podobnej sytuacji kryzysowej, to dla różnych podmiotów i reakcji 19
RkJQdWJsaXNoZXIy MTMyNjA1